Freestyle Bike
ada lidí považuje freestyle BMX spíš za životní styl než za sport. Svým duchem má tato disciplína asi nejblíže skateboardingu, ve kterém, stejně jako v BMX, jde o akci, adrenalin, styl a v neposlední řadě o pohodu a partu kamarádů.
BMX jezdci často vyhledávají i podobné překážky jako skateboardisté, ať už v ulicích města nebo ve skateparcích, stejně tak mají své místo na velké (vertikální) rampě nebo minirampě.
Toto není bikros
Leckdo si občas plete freestyle BMX s bikrosem, což zdaleka není stejné. Kromě toho, že se bikros jezdí také na malých dvacetipalcových kolech (20 palců je průměr kola), nemá s freestylem BMX mnoho společného. Bikros je závod několika jezdců v jedné dráze, kteří mezi sebou soupeří o to, kdo bude v cíli první. Na rozdíl od toho ve freestylu BMX jede každý jezdec sám a na překážkách, které se liší podle jednotlivých disciplín, se snaží předvést co nejvíce triků, u nichž se hodnotí technická obtížnost, výška, styl, čistota, s jakou byl trik proveden, atd.
Kolo
BMX se jezdí - jak už bylo řečeno - na malých dvacetipalcových kolech, která například proti horským kolům vynikají jednoduchostí. Žádná přehazovačka, odpružená vidlice nebo složitý hydraulický systém pro brzdění není potřeba.
Při razantní jízdě je pouze nutné, aby kolo bylo bytelné, a v posledních letech je stále důležitější i to, kolik celý stroj váží.
Na freestylovém kole občas najdeme věci, nad nimiž naši rodiče obvykle nechápavě kroutí hlavou. Jednou z nich jsou pegy - navářky u předního a zadního kola, díky nimž se dá na BMX vymyslet daleko širší škála zajímavých triků. Používají se hlavně na streetu, v minirampě, vertikální rampě a nepostradatelnou pomůckou jsou při flatlandu. Mohou být na obou stranách kola, ale většina jezdců je má pouze na jedné straně nebo vůbec ne (s výjimkou flatlandistů, kteří je vozí s sebou vždy a všude).
Další zvláštností, kterou na jiných než freestylových kolech nenajdete, je twister - jednoduché zařízení, které slouží k tomu, abyste mohli bez problémů protáčet řídítka o 360 stupňů a nepřetrhali lanka vedoucí k rámu. Toto zařízení oceníte při barspinu (trik, při němž se protočí řidítka o 360°) nebo tailwhipu (při tomto triku se protočí o 360° celé kolo). U twisteru však neplatí, že kdo ho nemá, nemůže na ulici. Celkový trend v BMX světě teď naopak tíhne k jednoduchosti - malé převodníky, žádné pegy a také žádné brzdy! To je však výsadou několika málo profíků, kteří vědí, co dělají, a vědí, jak v pravý čas zastavit; nikomu ze začínajících jezdců to zkoušet nedoporučujeme.
Další vybavení
Na BMX není samozřejmě nikdy od věci mít helmu, užitečné jsou i další ochranné pomůcky, například chrániče kolen, holení a loktů, dobré rukavice a pochopitelně kvalitní boty s pevnou podrážkou.
Základní triky
Bunny-hop - základní trik, stejně jako u skateboardingu, snowboardingu a dalších sportů; je to výskok za jízdy, jehož technické zvládnutí je předpokladem pro učení dalších triků
manual [manuál] - jízda po zadním kole bez šlapání; v tomto triku jde především o to, aby se jezdec naučil na kole držet rovnováhu; manual se dá později kombinovat s celou řadou dalších triků
x-up [iksap] - otočení řídítek o 180° tak, že zkřížíte ruce a poté je vrátíte zpátky, řídítka však na rozdíl od barspinu (a jiných triků) vůbec nepouštíte
Pokročilé triky
barspin - protočení řídítek o 360°; dá se dělat jak při výskoku, tak za jízdy při pouhém nadzvednutí předního kola
tailwhip [tejlvip] - jeden z nejefektnějších triků na BMX - protočení kola o 360°, při kterém jezdec kopne kolo před sebe tak, že se otočí kolem osy řídítek
backflip [bekflip] - salto na kole, jeden z triků, které není dobré zkoušet rovnou na skocích, ale naučit se ho například do "foampitu" [!!!] (skok, při němž je na místě dopadu jakýsi velký bazén naplněný kusy molitanu, který změkčuje přistání) nebo do vody (i tam si však můžete slušně natlouct, když špatně dopadnete na tvrdou vodní hladinu)
360 - otočka o 360° je velmi obtížný trik, avšak ve světě už jsou nějaký čas k vidění i otočky o 720° nebo 900° (jezdec se vrací na stejnou stranu, z níž se odrážel) a posledním hitem, který však zatím dělá jen pár nejlepších, je i 1080°!
kombinace - na BMX se velmi často dělají kombinace více triků a je jenom na jezdci, které triky zkusí kombinovat; například slovo flipwhip [flipvip] vzniklo zkrácením slov backflip [bekflip] a tailwhip [tejlvip] a označuje trik, při kterém se jezdec otočí hlavou dolů (backflip) a přitom nad sebou protočí kolo (tailwhip); u nás se tento trik naučil zatím pouze Michal Beran, jeden z nejnadanějších jezdců
Dále jsou k vidění kombinace jako 360 barspin, 360 tailwhip, tailwhip to manual (tailwhip odjetý po zadním kole) a celá řada dalších.
Disciplíny
BMX je rozmanitý sport a má mnoho podob. Rozlišuje se pět základních disciplín - street, dirt, minirampa, vert a flatland; řada jezdců však jezdí víc disciplín zároveň (například minirampu a street).
Street [strít]
Street je jedna z nejprogresivnějších disciplín, jsou v ní každoročně k vidění desítky nových riderů a spousta nových triků. Závody se jezdí v parku, který se příliš neliší od skatového (občas se neliší vůbec) - jsou v něm postaveny překážky z dřevotřísky nebo betonu. Street je však i ježdění v ulicích města, kde se dají občas najít místa vhodná k nejrozmanitějším trikům.
Dirt [dirt]
Dirty jsou hliněné skoky, staví se jich většinou několik za sebou a mohou být různě dlouhé a vysoké. Pro zpestření se v poslední době začínají objevovat různě upravené skoky, například transfer - skok, který má dopad posunutý o několik metrů do strany, nebo corner - dopad je proti odrazu otočený o 90°.
Minirampa
Klasická minirampa má na každé straně jeden rádius, má tedy tvar písmene U - to je však ta nejméně zajímavá varianta. Mnohem častěji se nyní prosazují dvě minirampy za sebou spojené spinou, což je překážka, která má na každé straně jeden rádius.
Vert [vert]
Vertikální rampa je o dost vyšší než minirampa, zpravidla šest až sedm metrů, a létá se v ní také o mnoho metrů výš.
Flatland [fletlent]
Flatland se jezdí pouze na rovné ploše, která však musí mít dobrý neklouzavý povrch. Jde v něm především o rovnováhu a dokonalé splynutí s kolem. Technicky je to možná nejnáročnější disciplína: jezdci se s neuvěřitelnou lehkostí dokážou točit na zadním kole, prohazovat kolo pod sebou, jezdit pouze po pegách předního kola atd. Na flatland jako jediný se používají trochu odlišná kola, která mají kratší rám, širší pegy a menší převodník.
Kde jezdit
street - skatepark v Praze na Štvanici, betonový skatepark v pražských Strašnicích, monkeycamp v Hradci Králové
dirt - Milevsko (skoky na světové úrovni, svou velikostí jsou však určeny spíše pro zkušené jezdce), TBB park v Brně, Lety u Prahy
flatland - se dá jezdit na jakékoliv rovné ploše s dobrým povrchem, mezi nejznámější patří plocha u Nové scény Národního divadla v Praze
mini a vert - kvalitní minirampa a vertikální rampa u nás zatím chybějí; objevují se zde pouze při velkých mezinárodních závodech
Bike shopy:
www.tbb-bike.cz
www.dookie.cz
www.frbikes.cz
www.dolekop.com
www.katmar.cz
www.koloshop.cz
www.mysticbike.cz
www.901bikes.com